Příběh

Cestovatel a badatel a také trochu podivín Theofil Křesťan zesnul v požehnaném věku 97 let a zanechal početnou skupinu majetku chtivých dědiců. Mnozí lidé ve městě byli přesvědčeni, že si Theofil Křesťan přivezl ze svých dalekých cest obrovské bohatství. Sám to několikrát potvrdil, když prohlašoval, že je bohatší než král Šalamoun a že své bohatství má stále tam kde přebývá. Jen co rakev dosedla na dno hrobu a na víko začaly dopadat první hroudy hlíny, začala sháňka po závěti. Tryzna se nekonala, protože se nikdo z pozůstalých nedokázal s ostatními domluvit na objednání a především zaplacení smuteční hostiny. Každý, kdo se jen trochu cítil být oprávněným dědicem, se vydal na náměstí, do kanceláře notáře JUDr. Jánského, u něhož byla uložena závěť. Kancelář nebyla na tak velký počet klientů uzpůsobena a tak notáři zapůjčila svou jednací místnost firma sídlící o patro výš. Hluk z dohadování o oprávněnosti k dědictví krátce utichl s příchodem doktora Jánského, který nesl bílou zapečetěnou obálku.

Notář otevřel obálku a začal číst z poslední vůle Theofila Křesťana. Svou vilu za městem Theofil odkázal na dobročinné účely a vykonáním pověřil notáře Jánského, aby to provedl tak jak sám uzná za vhodné. Tato část závěti nechala všechny dědice chladnými. Vila byla již značně zchátralá a pozemek, na kterém se nacházela, nebyl v územním plánu města v rozvojovém území. Naopak, dům stál u lesa na samém okraji katastru a vedla k němu jen prašná cesta. Městský vodovod ani kanalizace do domu nebyly zavedeny a nejbližší plynová přípojka byla vzdálena dobrý půldruhý kilometr. Elektřina vedla k domu starým drátem jen jednou fází, což stačilo sotva na běžné svícení. Ani mobilní operátoři nepovažovali za nutné nasměrovat své vysílače k vile a tak toto místo představovalo onu část 1% území bez signálu mobilního telefonu. Jen ať si tam doktor Jánský pase třeba kozy!

Zajímavá bude další část závěti!

Dále závěť obsahovala Theofilovo prohlášení, že ve svém životě dosáhnul nezměrného bohatství, které měl ukryto vždy v místě svého přebývání. Potvrzeno! Ve vile musí být poklad! Zřejmě je to něco malého. Jsou to šperky? Nebo snad investiční diamanty? Možná sbírka známek? Obrazy starých mistrů by byly příliš velké. Peníze v hotovosti jsou také fajn, ale kolik by jich muselo být, aby se daly označit za nezměrné bohatství? Tyto myšlenky běžely hlavou snad všem přítomným.Doktor Jánský si odkašlal a pokračoval ve čtení, které napnuté dědice šokovalo. Své „nezměrné bohatství“ odkázal Theofil všem, kdo o dědictví projevili zájem, ať už z přímé, nebo nepřímé dědické linie a to takovým dílem, jaký si kdo sám vezme. JUDr. Jánský už jen stačil poznamenat, že dědicům dává přiměřenou lhůtu deseti dnů k prohledání vily a zahrady, než se ujme svého úkolu daného poslední vůlí. Jednací místnost se bleskurychle vyprázdnila a pozůstalí se rozjeli k vile. Osamocený notář si všimnul mladíka sedícího vzadu místnosti. Mladík se představil jako Petr Fides, pravnuk. Theofil Křesťan byl jeho pradědeček. Přesto že jej s rodiči nenavštěvovali často, vzpomínal na pradědečkovu laskavost a štědrost. Petr pochyboval, že by pradědeček disponoval velkým majetkem, snad to byla právě ona Theofilova štědrost, která ostatní vedla k opačnému názoru. Petr si všimnul, že pradědečkova závěť je psaná rukou a k tomu inkoustovým perem.

Požádal notáře Jánského, zda by si závěť mohl vzít jako památku na pradědečka. Notář mu vyhověl, protože rukou psanou závěť sám kdysi přepsal na počítači a vytisknul a Theofil podepsal tu vytištěnou. Na rubu papíru se závětí byly různé poznámky, zřejmě nebyly zapsané najednou, ale postupně, protože jednotlivé texty a náčrty byly napsány různými inkousty, některé tužkou, nebo propiskou. Doktor Jánský se domníval, že Theofil si na papír dělal poznámky při vyřizování své korespondence a později na druhou stranu papíru sepsal text závěti.Petr se vrátil domů a zapnul počítač. Zahraje si nějaké hry, než se rodiče vrátí z honby za pokladem. Očima se bezděky zahleděl na poznámky na rubu závěti. Přemýšlel. Jsou to opravdu jen nesouvislé poznámky? Některé vypadají, že souvisí s jinými a některé nedávají žádný smysl. V Petrovi rostlo napětí. Byl stále víc přesvědčený, že před ním leží návod k pradědečkovu pokladu, ať už se jedná o cokoliv.

Kde nepomůžou mé znalosti, pomůže internet. Rodiče jsou pryč a tak to vypadá na velmi vzrušující noc!